>" />

+420 777 534 348

Jak to vidí hokejový trenér a odborník na mentální přípravu Marian Jelínek?

"Nechte děti, ať se rozpustí."

 

Jak poznat, že se dítě hodí na individuální nebo týmový sport?

„Je to o pozorování. Někdo je nastavený tak, že je rád zodpovědný za svůj výkon, je perfekcionalista, který ví, že když si sám zatrénuje, je to nejlepší. Pak jsou typy, které tíhnou ke kolektivu, potřebují k sobě někoho, kdo je požene dál. U dětí bych byl ale ohromně opatrný ve škatulkování, protože známe plno případů, kdy třeba někdo začínal s hokejem a končil jako vynikající tenista či veslař.“

 

Je dobrá raná specializace na jeden sport?

„Jsou sporty, které ji vyžadují. Když přijde všestranně nadané dítě ve dvanácti letech třeba na basketbal, v patnácti všechny může dohonit. V hokeji už v deseti letech nemá z 90 procent šanci chytit rozjetý vlak, aby někdy hrálo vrcholově. Ideální je to, čemu říkám koordinovaná raná specializace. Znamená to její propojení s obecnou průpravou, která kompenzuje svalovou disbalanci. Jsem zároveň zastáncem kontroverzní myšlenky - pokud dítě baví trénovat danou věc, ať je klidně specializované. Přece když Jardu Jágra od čtyř let bavil hokej, aniž by ho do toho někdo nutil, nebo stejně tak třeba golf Tigera Woodse, nemělo smysl je brzdit a říkat jim, ať si taky jdou zahrát fotbal. Pokud v tom je touha, vášeň, zábava a nadšení, ať klidně dítě trénuje osm hodin denně, jen je třeba u něho dbát na kompenzační cvičení.“

 

Jak dítě ke sportu motivovat?

„V této oblasti vždy působí protichůdné síly. Na jedné straně je dobré motivovat, ale ne přemotivovat. Koncentrace je úžasná, ale když se do ní hrozně nutím, je škodlivá. Důležité je rozpustit se do dané činnosti samovolně, což představuje zvláštní vnitřní nastavení. Tohle spojuje lidi, kteří mají kladný vztah ke sportu. Mají z něj radost, přináší jim pozitivní emoce, pro dítě jsou takové pocity jako hnojivo. Dávám za příklad zase Jágra nebo Vávru Hradilka, kteří jsou vždy ‚nespokojeně spokojení‘. I když objektivně předvedli skvělé výkony, za které je okolí chválí, oni sami řeší to, co se nepovedlo, chtějí pro příště vychytat i drobné chybičky. To je úžasné a vychází to ze samotného člověka, je to jeho přirozená vnitřní motivace, nic umělého zvenčí.“

 

Zdroj: forbes.cz, businessanimals.cz