>" />

+420 777 534 348

Napsali o nás: Úspěšná česká blogerka Veronika Harnolová

"Fotbalový trénink trochu jinak."

Lukášek patří do skupiny kluků, kteří milují fotbal. Rád ho sleduje v televizi, má nastudované triky z YouTube, občas si zahraje fotbal na tabletu, ale hlavně!!! Miluje být venku s míčem a hrát zápasy se svým tátou. Celé léto vyčkaval na zahradě, až přijede taťka z práce a dá si s ním zápas. Lukášek doslova odpočítaval dny, kdy skončí prázdniny a začnou mu fotbalové tréninky. Bydlíme na Praze 6 u Strahovského stadionu, kde je Sparťanská fotbalová školička. Děti v pěti letech příjimají bez jakéhokoliv náboru, stačí jen sledovat webovky a sociální sítě, dítě včas nahlásit a pak chodit na tréninky. Lukášek má tréninky dvakrát týdně - jednou na trávníku, jednou v tělocvičně. Jak Sparťanské tréninky probíhají vám dnes detailně popisovat nebudu, protože to ani nevím. Můžeme děti sledovat pouze z dálky, jedno vím ale jistě, Lukášek je ve skupině s cca dvaceti stejně starými dětmi. Dnes vám popíšu trénink, který byl “individuálnější” a děkuji, že jsem mohla být součástí a nafotit průběh tréninku…

 

 

Upřímně jsem ráda, že mohl Lukášek zažít i jiný fotbalový trénink, než na který je zvyklý. Přijali jsme pozvání a možnost otestovat Sportovní areál na Dlouhém lánu, který je také na Praze 6 v Dejvicích. Areál je nový, tudíž v krásném stavu, jak uvidíte na fotografiích. Fotbalové tréninky probíhají na umělém trávníku, v areálu je i běžecký ovál, tenisový kurt a jiné sportovní vyžití, jsou zde i tribuny na sezení.

 

 

Trénink vedli dva zkušení trenéři, kteří se věnovali čtyřem dětem. Na začátku se všichni představili, ve zkratce byli kluci seznámeni co v průběhu tréninku zažijí a rychle se šlo na věc. Předem bylo postaveno několik stanovišť. Tréneři ukázali co se bude na místě dělat a malí sportovci je rychle napodobovali. Lukášek měl ve skupině stejně starého chlapečka jako je on a dva starší sedmileté. U těch sedmiletých bylo znát, že jsou zkušenější, rychlejší, ale také byli týmoví a ty malé špunty učili a radili jim. Nesoupeřili mezi sebou. Když Lukášek něco neuměl (ano, i to se stalo), tak se mu trenér věnoval tak dlouho, dokud to nepochopil. Trpělivě mu vše vysvětlil, ukázal, pochválil, když to vyšlo. To se mi líbilo moc, trenéři kluky “borce” jak jim říkají chválí, když si to zaslouží. Já si myslím, že je to super motivace, ženou je dopředu a sportovci chtějí být lepší a lepší.

 

 

Lukášek se soustředil na maximum, já jsem ho sledovala a byla jsem vážně moc pyšná. Nemá v povaze se vzdávat, při sportu ze sebe vydá úplně všechno, což po mě nemá, je 100% sportovně nadaný po svém tatínkovi. Zcela upřímně musím říct, že byl trénink náročný a makačka, žádná "ulejvárna”. Kluci byli zavaření, ale šťastní. Trenéři dohlíží na pravidelný pitný režim a minutové pauzy.

 

 

 

 

 

Po tréninku přišla řada i na zápas, na tohle se podle mě těšili všichni nejvíc. Dvě branky, hra dva na dva. V téhle chvíli jsem se hodně nasmála. Lukášek v sobě zatím nemá nějaké nahrávání a přihrávky spoluhráčům. Je zvýklý hrát proti svému tátovi, nemá žádného parťáka, zatím si hrál sólo hru, ale věřím, že časem si zvykne na to, že fotbal je týmový sport.

 

 

 

 

Bavila jsem se s trenérem, zdali jsou všechny tréninky v takovém počtu dětí a v tomto duchu. Taky mě zajímalo, jestli se tréninku mohou zúčastnit i děti, kterým není sport úplně blízký. Samozřejmě že ano, zde se dětí učí, že pohyb je zábava ne utrpení. Sport je vhodný pro všechny. A když se sejde větší skupinka lidí, tak se jim věnují klidně i tři trenéři.

 

Slovy trenéra: “Na skupinových trénincích trénujeme s 2-5 hráči. Tento počet je ideální k tomu, aby se neztratila intenzita a kvalita tréninku. Podobně jako na individuálních trénincích, tak i na skupinových trénincích se zaměřujeme na zlepšení individuálních herních činností jednotlivce, jako je přihrávka, zpracování míče, vedení míče, střelba na bránu, obcházení soupeře, atd. Při tréninku rozvíjíme i kondiční a koordinační schopnosti hráče. Na těchto trénincích využíváme i různé herní kombinace založené na přihrávce, nabíhání a zakončení.”

 

 

Po řádném závěrečném protažení Lukáškovy stále zůstával úsměv na rtech. Odcházel nadšený a plný dojmů. Na místě mi ihned řekl, že by chtěl chodit trénovat i sem. Slíbila jsem mu, že to s tatínkem probereme a zvážíme. Sama nevím, jestli by toho na pětiletého kluka nebylo moc, tři tréninky v jednom týdnu.

 

 

Pokud máte doma nadšené i méně nadšené sportovce, doporučuji vyzkoušet trénink pod vedením těchto trenéru. Za nás s Lukáškem dáváme klukům sto bodů a držíme jim pěsti ať jsou děti i nadále tak nadšení z jejich tréninků. Děkujeme.

 

Blogerka: Veronika Harnolová 

http://www.veruharnol.cz